BILL PRE BRAVO...
Nedelalo mi nejaký problémy být sám- naopak! Ve školce byly malý domecky nebo hebký prístrešky kam clovek mohl chodit se svými kamarády. NEco takovýho sme uz tenkrát nechtel. Mnohem radši sem chtel zustat celej den doma. Ze školy se mi chtelo taky úple zvracet. Ale bez toho by clovek v zivote neobstál. Proto sem tam chodil.
Jsem tak štasný, ze mám svoují matku. je pro me strašne dulezitá. Vzdycky nás s Tomem podporovala. Taky v hudbe! Drív k nám dokonce vozila celej band. To bylo hustý, ale doma sme meli i jistý pravidla a hranice. Ale to vubec nebylo špatný. První tvrdá rána byla, kdyz se naši rozvedli. To nám bylo šest. Byl to divnej pocit vedet, ze tatínek uz s náma nebude bydlet. Tenkrát to bylo strašný. Ale ted uz s tim nemam zádnej problém, uz jim mnohem víc rozumim. Horší je, kdyz jsou spolu rodice jenom kvuli detem.
S mojí matkou bylo vlastne vzdycky všechno super. Jen jednou na nás byla porádne naštvaná a mrzutá. Bylo to na rodicáku ve škole. Tam si na nás ( na Toma a na me) všichni rodice stezovali. Dokonce kvuli nám chteli vzít svoje deti ze trídy! To mamce neprišlo moc hezký. Ale rodice ostatních detí na vesnici byli jenom malomeštáci. Jasne sme jim nevadili. To sme mohli vzdycky vecer zustat dýl venku. To bylo krute cool. Já sem to ale nikdy nevyuzil, nikdy sem domu neprišel opilý a nevyblil se matce u nohou.
Kdo ješte nás podrzel? Naši prarodice. A ješte dnes jsou babicka s dedeckem naši nejvetší fanouškové. Oni zaznamenávají všechno, co o nás bezí v televizi a kupují všechna BRAVO! Na ne se muzu vzdycky spolehnout!
Ve škole to bylo docela jiné: Tam sme s Tomem meli jen jednoho nejlepšího kamaráda Andrease. S ostatními jsem nechtel trávit svuj volný cas. Všechno to byli chytrý sráci a šprti. Krome toho mi nadávali do teploušu a citlivek. Ale me to bylo jedno- a dneska sem totálne nad vecí. Mel sem jenom jedinej zájem: hudbu. A dneska je to porád stejný.
Kdyz mám nekdy volno, lehnu si na pohovku a koukam na televizi. Nebo porádám párty. Jednou sem to zkoušel s jízdou na koni. i kdyz mám príšernej strach z koní. Naštestí se mi nic nestalo. Nikdy sem ješte nemel nejakej hroznej úraz. Jenom jednou sem musela zustat tejden v nemocnici. Vlastne ne nadarmo, komár me píchnul do ucha. Na to sem alergickej. Prišlo mi úplne úzasný, ze za mnou Tom kazdej den chodil.
Povahoveje je Tom strašne milej! Jediný, co na nem namam rád je jeho hraní si na machra. Dobre, a jeho styling taky neni muj prípad. Ale hlavní je, ze jemu se to líbí.
Vzdycky sme si delali, co sme chteli. Je to skutecne drsný, kdyz myslím na to, jak jsme si zmenili vlastní zivoty. Ale je to sranda! Ackoliv to je ted víc stresující, kdyz si to predstavuju. Kazdej si myslí Kdyz se clovek stane hvezdou, je mu všechno u prdele. To vubec neni pravda! Makáme tvrde pro úspech. Ale stojí to za to. Nebudu nikdy delat nic jinýho nez hudbu. Ted je spousta otázek, jestli nás úspech zmenil. Já verím, ze ne. To by nám naše rodiny uz dávno nacpali. Zustal sem sám sebou! Ctizádostivý a líný, veselý a trochu egoistický. Je úplne jedno, co o me ríkají ostatní. A tím nejdulezitejším v mym zivote zurstane navzdy moje matka, muj bratr Tom a naše skupina- Tokio Hotel!